Božské vedení

 

Právě teď mě obklopují andělé.

Andělé mě zahřívají a prosvěcují Božskou láskou.

Přijímám tuto lásku od Boha a andělů.

Tímto přijímám pomoc nebes.

Přivolávám Boha a anděly, aby mi pomáhali a vedli mě.

Naslouchám svému vnitřnímu hlasu i pocitům.

Můj vnitřní hlas a pocity jsou vedením od Boha a andělů.

Nic jiného, než toto vedení nepotřebuji.

Následuji své vedení a naprosto mu věřím.

Vím, že Bůh a andělé mě milují a právě teď mě vedou.

Přijímám andělskou lásku.

Přijímám lásku.

Miluji.

Jsem láska.

Rozdávám lásku.

Jsem velmi milována.

Všichni mě milují.

Miluji všechny.

Odpouštím všem.

Odpouštím sám sobě.

Posílám Božskou lásku všem, které potkávám.

Pečlivě hlídám své myšlenky a toleruji jen ty pozitivní a láskyplné.

Lásky je dost pro všechny.

Na každého se dostane.

Mám hojnost všeho.

Přitahuji do svého života nádherné, milující lidi.

Spolu s anděly vítáme nové příležitosti, jak sloužit světu.

Neustále jsem odměňována.

Můj život je harmonický a poklidný.

Jsem klidná.

Zářím.

Jsem plná radosti a lásky. Jsem za to vděčná.

 

 

 

Gayatri mantra

 

Om bhur bhuvaha svaha

Tat savitur varenyam

Bhargo devasya dhimahi

Dhiyo yonah prachodayat

 

překlad:

Meditujeme na nejvyšší Světlo které je zdrojem tohoto vesmíru kéž prozáří

naše tělo i mysl.

popis:

Gájatrí mantra je považována za vrcholnou z védických manter a její původ

spojován se

samotným počátkem Času. Její síla a působnost se promítá v mnoha

dimenzích a její univerzální

energie byla po tisíciletí majákem a inspirací pro nespočet generací. Tato

mantra adresuje aspekt

Světla, "Slunce vědomí", věčného zdroje našeho bytí (Savita). Gájatrí mantra

nám pomůže prozářit,

harmonizovat a naplnit světlem všechny složky naší bytosti. Pomůže nám

otevřít naše srdce i mysl

jejich věčnému zářícímu zdroji.

 

komentář 1: Alternativní překlad:

 "Nechť jsou země, celý svět i nebesa osvícena úžasným Nejvyšším Světlem Pána Slunce a naše inteligence ať je inspirována."

komentář 2: Jiný překlad:
Meditujme o slávě Stvořitele (Pána),
který stvořil tento vesmír, který je hoden uctívání, který je vtělením vědění a světla,
který odstraňuje všechny hříchy a nevědomost.
Kéž osvítí náš rozum.
- Om -

Praise to the source of all things.

It is due to you that we attain true happines on all planes.

It si due to your transcendent nature that you are being worshipped and adored.

Ignite us with your all pervading light.

 

Dokážeš naslouchat?

 

Když chci, abys mě vyslechl, a ty mi místo toho začneš dávat rady, neučinil jsi, co jsem žádal.

Když chci, abys mě vyslechl, a ty mi místo toho začneš říkat, že bych to neměl takhle cítit, posmíváš se mým citům.

Když chci, abys mě vyslechl, a ty cítíš, že bys měl něco udělat, protože chceš vyřešit můj problém, selháváš, protože to zní zvláštně.

Poslyš, vše, co po tobě žádám, je, abys mě poslouchal. Ne, abys mluvil nebo něco dělal, žádám tě pouze, abys mě vyslechl.

Rady nejsou drahé, za šest franků si koupím v novinách rady pro každý den a svůj horoskop.

Chci jednat sám, nejsem bezmocný, možná jen trošku bezradný a váhavý, ale nejsem neschopný.

Když pro mě děláš něco, co mohu a potřebuji udělat sám, přispíváš k mému strachu, zvyšuješ moji neschopnost.

Když však přijímáš jako holou skutečnost, že cítím to, co cítím (rozum jde stranou), mohu přestat s přesvědčováním a mohu se pokusit pochopit, co se skrývá za těmi iracionálními city.

Prosím tě tedy, poslouchej a vyslyš mě.

A jestliže chceš mluvit, počkej chviličku a já tě budu poslouchat.

 

 

Léčivá moc myšlenek

   O čem přemýšlíme, čemu věříme, co cítíme a o čem stále hovoříme - to jsou rozhodující faktory pro stav těla, duše a ducha, jimiž utváříme svůj život. Proto bychom si stále měli být vědomi, že každé myšlení (ať už je pozitivní či negativní, rozumné či nerozumné) má tendenci realizovat se v našem životě, protože nás podněcuje k adekvátnímu jednání, a tak se myšlenky uskutečňují.

 

Myšlenky vládnou neomezenou mocí.

 

     "Zde prosí lidé úpěnlivě bohy o zdraví a nevědí, že moc uzdravit se mají ve svých rukou."

                                      Demokritos (460-370 př. Kr.), významný lékař

 

     Díky tomu ale také máme příležitost utvářet náš život podle našich představ a přání. Jediná cesta k duševnímu a tělesnému zdraví vede proto přes ducha, který může svou nepředstavitelnou energií překonávat hranice a přenášet hory.

 

     Kde je bol, tam je mýlka,

kde je bolest, tam zaznívá v naší životní melodii falešný tón,

který zjevně potřebujeme změnit.

 

     Nesprávnými myšlenkami trestáme jen sami sebe.Zmocňuje se nás nervozita, stoupá krevní tlak, srdce začíná bušit rychleji, svaly jsou příliš napnuté, a následkem toho jsou bolesti hlavy, špatná nálada, špatný spánek a mimoto člověk předčasně vadne, stárne a propadá nemocem.

 

     Za všemi nemocemi fyzického těla se skrývá duševně-duchovní příčina.

 

     Nemoc může být způsobena výživou (nepřírodní potrava je také důsledkem nesprávného duchovního postoje), jednáním (chorobné následky způsobené nadměrným stresem, zlobou, nedostatkem pohybu a kyslíku). Z poruch látkové výměny je patrné, že tělo je příliš zatíženo nesprávným počínáním.

      Nemoci tedy není možné brát jako izolované jevy, i když se projevují jen na jedné části těla. Nemocný je vždy celý člověk ve své celistvosti.

      Dříve než se ukáže nějaký problém nebo zatížení jako symptom, pociťujeme nějaká přání, sny nebo ideje. Když stále sílí a nedostává se jim žádné pozornosti, tak je vnitřní tlak tak silný, že se ukazuje na tělesné úrovni a je citelný. Projevuje se např. jako malé poškození kůže. "Něco mne pálí na těle" - může vyjádřit tento stav. Pokud člověk ani nadále nedbá toho duševního tlaku, projevují se symptomy stále masivněji. Prosba o změnu této naléhavé situace je nyní pronášena trýznivě. V chronických nemocích, které následují posílá organizmus člověku signály, které předchází nevyléčitelným škodám.

      Člověk často nenaslouchá těmto signálům, kterými chce tělo něco sdělit. A přece je důležité, že tyto signály zaregistrujeme a dáváme si je do souvislosti s určitou životní situací, neboť vztah existující mezi určitými city a odpovídajícími orgány je přímo příslovečný:

     "Jde mu to na ledviny" nebo "vrazí se mu to na žaludek" nebo "už toho mám plné zuby" nebo "něco si bere hodně k srdci".

Existuje původní souvislost mezi určitými duševními konfliktními situacemi a adekvátními tělesnými symptomy. Je to skutečnost, které člověk nemůže uniknout, kterou si můžeme vysvětlit tak, že naše podvědomí přijímá odpovídající impulsy, aby je logicky uskutečnilo.

      Musíme mít jasno v tom, že naše podvědomí nikdy nezůstává nečinné.

     Když opomeneme sdělit podvědomí svá přání podle vlastní volby, vystavujeme je vlivům okolního světa, a to je velmi nepříznivé z hlediska toho, co chceme, čeho se obáváme, nebo co dokonce odmítáme. (pochopení).

 

1. Pozitivní myšlenky

 

 Mnozí z nás dělají tu chybu, že věnují svou pozornost co nejvíce věcem, které nechtějí a kterých se obávají, jako například chudobě, nemoci, neúspěchu nebo jiným selháním.

Tento strach je následkem nesprávně orientovaného duchovního postoje, jehož důsledkem je, že člověk přitahuje přesně ekvivalenty toho, o čem nejvíce přemýšlí a čeho se obává. Pochmurné a smutné myšlenky obsahují víru v neštěstí, protože tím, že se něčeho obáváme, člověk přece pokládá za možné, že by se to mohlo stát.

     Důvěra a pozitivní myšlenky způsobují naproti tomu přesný opak, neboť zahrnují víru ve štěstí a dobro. Všechny myšlenky, ať jsou pozitivní nebo negativní, mají tedy moc uskutečnit životní poměry, které jim neuvěřitelným způsobem odpovídají.

     Myšlenky mají neuvěřitelnou energii, a proto je možné skutečně říci: „člověk je tím, na co dennodenně myslí“.

      Myšlenky mohou člověka zničit, ale mohou ho také pozdvihnout, dát mu křídla a vynést ho do pozoruhodných výšin.

     Můžete se stát brzdou nebo plynovým pedálem - záleží to jen na nás, kterou páku chceme obsluhovat.

     Naše myšlenky mají totiž moc uvolnit v atomech ty nejjemnější vibrace, které se stále více zpevňují, až se stanou realitou, přičemž bázeň a strach jsou negativní energií vnitřní slabosti, jíž se člověk pevně připoutává k omezením a neúspěchům.

     Čím více se ale budeme snažit, abychom vpustili do našeho života silné, pozitivní vibrace z našich myšlenek, tím více přispějeme k tomu, aby v našem všedním životě zakotvili dobré věci a šťastné poměry.

     Každý člověk je schopen vytěžit tuto sílu rozdávající energie ze svého nitra a vyzařovat ji - závisí to jen na tom, aby správně motivoval a užíval své myšlenky. 

2. Vliv vnějšího světa

     Negativní myšlenky mají moc vyvolat symptomy nemoci, jak to bylo působivě prokázáno na následujícím příkladu. Ve své pozoruhodné knize "Zázrak, který sami konáte" popisuje Napoleon Hill experiment, který sám provedl několikrát jako demonstraci, aby tak dokázal, že člověk může onemocnět pouhou sugescí. Demonstrace byla provedena za asistence 4 pomocníků. Jeden posluchač byl tajně vybrán za "oběť" a potom následovalo toto: Pomocník řekl muži: "Necítíte se dobře? Vypadáte jako byste byl nemocný."

     Pomocník číslo dva přikročil vzápětí rychle k "oběti" a rozčileně vykřikl: "Promiňte, ale jste nápadně bledý. Podle toho, jak vypadáte, brzy omdlíte. Mám vám donést sklenici vody?"

      Za chvíli přišel pomocník číslo tři a ustaraně muže oslovil: "Dovolíte, podepřu vás. Vypadáte, že se zhroutíte."

     Potom se otočil na kolemstojící a vyzval je: "Lidi, pomozte mi tady udělat místo, kam toho muže položíme. Je nemocný."

     Jestliže "oběť" potom nebyla v bezvědomí, tak se obyčejně skácela, když pomocník číslo čtyři přistoupil, uchopil ji za paži a zděšeně vykřikl: "Rychle zavolejte lékaře. Ten muž musí být ihned ošetřen."

    "Provedl jsem tento experiment čtyřikrát a výsledkem vždy bylo, že oběť přechodně onemocněla," napsal Napoleon Hill.

     Podvědomí tedy uskutečňuje v logickém sledu zcela věrně to, co se mu navodí, jak ukazuje tento příklad názorně.

 

 

3. Vědomí - podvědomí

       Naše vědomí se rozhoduje, myslí logicky, počítá, je kreativní, registruje bolest, strach, radost a ještě mnohé další věci. Aby to všechno mohlo zvládnout, musí mít zdroj, odkud tyto informace přicházejí - podvědomí.

     V něm jsou naprogramovány všechny životní zkušenosti, neboť ukládá všechno, co je přijímáno smysly.

     Vědomí může zapomenout - podvědomí nikdy!

     Je stále bdělé a v pohotovosti a registruje všechno, co vnímá.

     Toto těsné propojení vědomí a podvědomí objasňuje, jak působí myšlenky na celý organizmus.

     Na všech zdravotních poruchách se tedy rozhodujícím způsobem podílí podvědomí.

      Když programujeme naše podvědomí v souvislosti s nějakým problémem cíleně pozitivními výsledky. Co si stále myslíme, stává se realitou.

      Pozitivní myšlenky se stávají pozitivní realitou.

     Negativní myšlenkové formy jsou však zneužitím kreativní představivosti.

     Když tedy naše podvědomí zásobujeme pozitivními, zdraví podporujícími a povzbudivými autosugescemi, potom můžeme kdykoli zmobilizovat nové síly a tím vytvořit nejlepší předpoklady pro zdravý, šťastný a spokojený život.

     Měli bychom stále myslet na to, že naše dnešní jednání, myšlení a činy v sobě již nesou prožívání zítřka. Osud člověka není nahodilý, ale člověk si jej sám utváří tím, co dělá dnes, a proto je zcela závislé na vlastních rozhodnutích a vlastním chování, zda budoucnost bude pozitivní a tím šťastná a hodná úsilí, nebo odpoví ranami osudu, aby vyvolala myšlenkový proces, který přinese náhled a tím také změnu životních návyků rozpoznaných jako nesprávné.

 

4. „Ano, dokážu to!“

     Je mnoho možností, jak pozitivně ovlivnit naše sebevědomí.

Velmi silnou a prospěšnou autosugescí jsou tato tři slova: "Ano - dokážu to!" Je možné ji na delší dobu uchovat v myšlenkách nebo ji vícekrát po sobě hlasitě vyslovit.

     Když ji v sobě necháme z nejhlubšího přesvědčení působit, potom nám poskytne nesmírnou sílu a můžeme tento "Postoj - dokážu to" označit za úspěšný recept proti nezdaru a strachu ze selhání.

     Tato tři slova jsou schopna nám poskytnout pomoc, abychom velmi rychle překonali vnitřní slabost, a mají moc vynést nás okamžitě ze dna, z duševní propasti znovu nahoru. Je to vlastně "kouzelná formulka", která má neuvěřitelný účinek, když člověk přijde o svou duševní rovnováhu a vnitřní vyrovnanost.  Celý náš život je podřízen neustálé změně a je to neustávající boj - snaha jít vpřed střídaná neúspěchy, vítězství střídající porážky.

     Jsme však obdařeni mohutnými duševními silami, které nám umožňují život zvládat, protože vůle k životu je silná jiskra, která zapaluje v každém z nás schopnost pokračovat v cestě vpřed a která znovu rozdmýchává energii potřebnou k překonání problémů.

 

5. Cílevědomost

      Každá myšlenka je stavebním kamenem v budově našeho osudu - v dobrém i ve zlém.

     Chybné programování myšlenek narušuje přirozený léčivý mechanismus nebo blokuje a brání harmonickému vyrovnání.

     Člověk neposlechne intuici, která se projevuje vnitřním hlasem, a viděno duchovně to znamená, že bloudí.

     Osvobodit duši z jejích zábran, strachů a svízelí znamená osvobodit sám sebe a být zdráv v tom nejvlastnějším smyslu slova.

     Můžeme si tedy sami pomoci?

     Jak můžeme udržet mysl a tělo v harmonickém stavu, který brání nebo přímo znemožňuje chorobám, aby nás postihly?

     Jedno se v každém případě jasně prokázalo:

     Optimističtí lidé bez vnitřních konfliktů jsou imunní proti utrpení, strastem a nemocím!

     Především je třeba, aby člověk sám v sobě vyhledal všechny nedostatky, které ho vychýlily z duševní rovnováhy.

     Nejlepší metoda tohoto sebeověření spočívá v tom, že se člověk stáhne do atmosféry klidu a míru, aby tak dal svému vnitřnímu hlasu možnost projevit se.   V takových okamžicích vnitrního klidu člověk pozná, že může najít v meditaci velkou pomoc, spatří před sebou znovu

 v jasných obrysech svůj život a je obdařen intuicí, která zcela jasně odpovídá na obtížné životní situace nebo na důležité otázky. Intuice je duchovní schopnost, která nevysvětluje, ale jen ukazuje cestu k lepšímu, plnějšímu životu. Intuice člověku sděluje, co má udělat, nikdy mu ale neříká, proč tak má jednat.

     Jestliže člověk začne zkoumat odpověď a logicky ji analyzovat, bude zklamán.

     K smysluplnému užití intuice jsou tedy nezbytné naděje a důvěra v Boha. 

    První dojem, který vzniká, nesmí být totiž potlačován nebo měněn, protože tím by člověk zničil původnost intuice. 

     Protože duch nezná ani čas ani prostor, je mu v okamžiku položení otázky již známa odpověď.

Díky tomuto předpokladu je intuice ve všech životních situacích naší nejúčinnější pomocí. Není důležité, pro jaký účel ji používáme - má vždy po ruce správnou odpověď, když ji člověk poslechne a projeví nezbytnou důvěru. Intuice otevírá tedy našeho ducha pro nové věci, ukazuje nám cestu a stala se dokonce už zachráncem v životně nebezpečných situacích, když bylo třeba správně se rozhodnout ve zlomku vteřiny.

     Všechno to, co můžeme vidět velkého na tomto světě, bylo vytvořeno jen proto, že nějaký člověk měl nezkrotný, nutkavý, intuitivní pocit, že to musí učinit - a to častokrát proti normálnímu lidskému rozumu a navzdory svým bližním, což je osud většiny velkých vynálezců a objevitelů. Intuice se vždy projeví.

     Člověk jenom musí dávat pozor a důvěřovat malému, tichému hlasu v nitru, který je vždy přítomen a znamená ve všech životních situacích velmi účinnou pomoc.

 

6. Intuice

      Každá myšlenka je stavebním kamenem v budově našeho osudu - v dobrém i ve zlém.

     Chybné programování myšlenek narušuje přirozený léčivý mechanismus nebo blokuje a brání harmonickému vyrovnání.

     Člověk neposlechne intuici, která se projevuje vnitřním hlasem, a viděno duchovně to znamená, že bloudí.

     Osvobodit duši z jejích zábran, strachů a svízelí znamená osvobodit sám sebe a být zdráv v tom nejvlastnějším smyslu slova.

     Můžeme si tedy sami pomoci?

     Jak můžeme udržet mysl a tělo v harmonickém stavu, který brání nebo přímo znemožňuje chorobám, aby nás postihly?

     Jedno se v každém případě jasně prokázalo:

     Optimističtí lidé bez vnitřních konfliktů jsou imunní proti utrpení, strastem a nemocím!

     Především je třeba, aby člověk sám v sobě vyhledal všechny nedostatky, které ho vychýlily z duševní rovnováhy.

     Nejlepší metoda tohoto sebeověření spočívá v tom, že se člověk stáhne do atmosféry klidu a míru, aby tak dal svému vnitřnímu hlasu možnost projevit se.

     V takových okamžicích vnitrního klidu člověk pozná, že může najít v meditaci velkou pomoc, spatří před sebou znovu v jasných obrysech svůj život a je obdařen intuicí, která zcela jasně odpovídá na obtížné životní situace nebo na důležité otázky. Intuice je duchovní schopnost, která nevysvětluje, ale jen ukazuje cestu k lepšímu, plnějšímu životu. Intuice člověku sděluje, co má udělat, nikdy mu ale neříká, proč tak má jednat.

     Jestliže člověk začne zkoumat odpověď a logicky ji analyzovat, bude zklamán.

     K smysluplnému užití intuice jsou tedy nezbytné
naděje a důvěra v Boha. 

    První dojem, který vzniká, nesmí být totiž potlačován nebo měněn, protože tím by člověk zničil původnost intuice. 

     Protože duch nezná ani čas ani prostor, je mu v okamžiku položení otázky již známa odpověď.

Díky tomuto předpokladu je intuice ve všech životních situacích naší nejúčinnější pomocí. Není důležité, pro jaký účel ji používáme - má vždy po ruce správnou odpověď, když ji člověk poslechne a projeví nezbytnou důvěru. Intuice otevírá tedy našeho ducha pro nové věci, ukazuje nám cestu a stala se dokonce už zachráncem v životně nebezpečných situacích, když bylo třeba správně se rozhodnout ve zlomku vteřiny.

     Všechno to, co můžeme vidět velkého na tomto světě, bylo vytvořeno jen proto, že nějaký člověk měl nezkrotný, nutkavý, intuitivní pocit, že to musí učinit - a to častokrát proti normálnímu lidskému rozumu a navzdory svým bližním, což je osud většiny velkých vynálezců a objevitelů. Intuice se vždy projeví.

     Člověk jenom musí dávat pozor a důvěřovat malému, tichému hlasu v nitru, který je vždy přítomen a znamená ve všech životních situacích velmi účinnou pomoc.

 

7. Pomoc ke svépomoci

     Nikdo se nemůže uchránit před tím, aby se kvůli nějakým nepředvídatelným okolnostem neocitl psychicky na dně, odkud nevidí v tu chvíli žádné východisko a hrozí mu, že situaci nezvládne.

     Hodně lidí vzápětí sáhne po rychle působících "pomocnících v nouzi", alkoholu, nikotinu, utišujících prášcích; nebo se podvolí nutkavé potřebě jíst, aby si něco kompenzovali a našli klid.

     Potom však původní problém jenom dále roste - a nakonec je člověk stále nešťastnější a deprimovanější.

     V takovém případě je mnohem lepší, když je člověk připravený pomoci si sám, když má po ruce pomoc, kterou si dobře vybavil jako určitou "domácí lékárnu proti duševním trablům", aby v případě nouze do ní mohl rychle sáhnout.

     Nejspontánnějším a nejúčinnějším prostředkem proti tomu, když se člověk ocitne duševně na dně, je totiž radost.

     Radost má jako lék velkou hodnotu pro všechny tělesné orgány, a tím také pro naši duši.

     Každá myšlenka a každý pocit vyvolává v těle určitý chemický proces a přitom vznikají látky, které odpovídají přesně charakteru určité myšlenky nebo pocitu.

     Mohou to být jak jedovaté látky, tak léčivé látky, které obranný systém oslabují, nebo posilují.

     Vzhledem k této skutečnosti nám velice pomůže, když programujeme své myšlenky co nejrychleji jako radost, protože to je vůbec ten nejlepší způsob, jak si sám pomoci. Každý zná sám sebe nejlépe a ví, co mu udělá radost a čím zase probudí k životu svůj elán. 

     Tělo se tak může rychle regenerovat, imunita se rychle stimuluje a člověk se brzy cítí podstatně lépe, protože získal novou energii, a tím také většinou jiný pohled na věci, čímž se posiluje jeho schopnost řešit problémy. Tímto způsobem potom také probíhá překonávání potíží mnohem snáze. Mějte ve své "

lékárničce proti duševním trablům" vždy dobře připravené to, co vám může udělat radost v dobách krize. Vlastní kreativitě a mnohým dobrým nápadům se přitom meze nekladou.

      Nyní vám nabízím několik příkladů, které si každý může podle libosti a nálady rozšiřovat. Dovoleno je prostě všechno, z čeho má člověk radost: 

* Oblíbená "snová hudba".

* Videokazety s oblíbenými filmy.

* "Balíček příjemností" pro hezký den strávený doma: pěna do koupele, pleťové masky, barva na  vlasy, tělové emulze.

* Nový parfém pomůže rozšířit kolem vás jinou
atmosféru.

* Staré milostné dopisy, fotografie, vzpomínky na dětství, které rádi bereme znovu do ruky.

* Potřeby pro kutily, malířské náčiní, s jejichž pomocí můžeme svobodně rozvíjet svou kreativitu. Kreativita je nositelem tvůrčí energie. Pomůže nám efektivně a rychle přijít na lepší myšlenky. Podobně působí také ruční práce.

* Malý, hezky zabalený balíček, který jste si již starostlivě připravili, abyste mohli sobě nebo nějakému milému člověku udělat radost.

      Pamatujte na to, že:

"...radost, kterou dáváš, se vrací do vlastního srdce!"

* Nebo úplně jednoduše vezmete nějaké peníze,abyste si mohli hned opatřit nějakou "náplast na bolístky", abyste si třeba nechali udělat nový účes a dopřáli si malé radosti.

       Ostatně: oranžová barva k tomu také přispívá!
Podstatné přitom je, že máte všechno dobře připravené, abyste v případě potřeby měli po ruce všechno, co vám pomůže rozptýlit a zbavit se vašeho trápení, aby zase brzy převládla radost.

     „Kdo chce krásu těla, ducha nebo duše, ať vytváří atmosféru a to, čím život sám ony síly rozvíjí,“

řekl Edgar Cayce.

      To znamená, že je možné kdykoli silou myšlenek vést energie k určitým částem těla – jak pozitivní, tak i negativní. 

     Když se člověk záměrně odpoutává a zaměstnává, potom si může rychle aktivovat vnitřní energetický potenciál, protože se myšlenky obrátily k pozitivním, konstruktivním věcem, a tak může být obnovena vnitřní rovnováha. 

     Pokud to již došlo tak daleko, potom je člověk také znovu otevřenější a připraven, aby své problémy bez emocí promyslel a řešil.

     Je proto dosti důležité, abychom v případě, že máme starosti a trápení, o nich stále znovu sebetrýznivě nehloubali, protože tak vzniká energetický blok a problémy jsou potom ještě horší a tísnivější.

     Mnohem lepší je, když se rozptýlíme a zaměříme se na krásnější věci – hudbu a jiné radosti – neboť tím se energie odvádí od bolesti a plyne k sluneční pleteni, sídlu našeho podvědomí a centru energie v našem těle, které symbolizuje radost z bytí.

     Přepólováním síly myšlenek je energie z tohoto místa odvedena a začíná znovu proudit, bolest odeznívá a s tím přicházejí zase nové ideje a myšlenky, jak se znovu nejlépe zmocnit života.

 Princip svépomoci zní:

Energie následuje myšlenku.

Nejdůležitějším předpokladem pro to je však vyváženost elektromagnetického pole v našem těle a na to můžeme působit pozitivními myšlenkami a hlubokým, vědomým dýcháním. Můžeme náš život se všemi jeho nároky a problémy a starostmi, které nás většinou velmi zatěžují, s trochou radosti rychle zase uvést do stavu, v jakém má být. Jde jen o to, abychom poznali a využívali léčivou sílu radosti; která je vždy v pohotovosti, protože tak můžeme snadno zvládnout i dosti obtížné životní krize.

 

8. Vždy existuje východisko

     Vždy existuje východisko V každém životě se vyskytnou situace, které člověk vnímá jako příliš náročné a myslí si o nich, že je nedokáže zvládnout.  Ale právě v takových případech je velmi důležité ustát situaci a nerezignovat.

     Nemá smysl věšet hlavu a s ustaraným výrazem s sebou vláčet všude své problémy, protože potom člověk signalizuje nepřehlédnutelným způsobem nemilou situaci, ve které se ocitl, a ještě si všechno více komplikuje.

     Dáváme totiž svému okolí úplně jasně najevo trápení, starosti, hněv a frustraci, které pociťujeme, a tím se nám od nich dostává zpět přesně toho, co sami vyzařujeme, totiž negativních pocitů a reakcí.
     Tak se vlastní špatná situace ještě více zhoršuje. A se vším to jde ještě více z kopce. Nejlépe si v takové situaci pomůžeme tím, že zachováme klid, snažíme se usmívat a špatné věci prostě neakceptujeme tak, jak se v určité chvíli jeví.

     Neberte špatné věci nikdy příliš vážně. Vždycky se najde nějaké východisko!

       Nejlépe se to podaří, když se naše mysl naplní pozitivními, optimistickými myšlenkami, přitom hluboce a vědomě vdechujeme čerstvý vzduch a posilujeme v sobě svou důvěru. Ano, já to dokážu! Na našem tělesném a duchovním postoji závisí naše úspěchy a naše neúspěchy. 

     Přitom nesmíme zapomenout, že je to naše sebevědomí, které okolí vnímá.

     Pocity jako nejistota, poraženectví a vlastní neatraktivnost nebo neustálá ustaranost, zklamání a přetíženost - to všechno jsou negativní a destruktivní formy myšlenek, které se projevují jak na těle, tak ve vyzařování člověka. Zdravé sebevědomí vždy fascinuje, protože vyjadřuje vnitřní soulad mezi člověkem a světem, do nějž se narodil

a s nímž žije v harmonii. 

     Nejlepším možným předpokladem toho, abychom se rychle vyrovnali s nepříjemnou situací, je to, že se chováme tak, jako bychom již vytouženého cíle dosáhli, i když problém vlastně ještě nebyl vyřešen. 

     Bez motivace není realizace!

V životě může nastat jen to, co očekáváme, a můžeme realizovat jen takové věci, které si umíme obrazně představit, neboť podvědomí myslí

v obrazech.

Naprogramování přání by tedy mělo probíhat stále velmi názorně a odpovídat požadovanému úspěchu, protože pro podvědomí jsou obrazy cennější než slova a reaguje na ně adekvátně rychleji.

     Sebejisté chování naplněné důvěrou, pružná chůze, přátelský úsměv, který přeskakuje jako inspirující jiskřička na okolí, to jsou znaky silného, cílevědomého člověka, který se nenechá snadno vyvést z míry a který řídí svůj osud vědomě a statečně.

     Tím dosáhneme pozitivních, přátelských, nápomocných a vstřícných reakcí druhých lidí, a ty se k člověku zase vrátí zpět jako mimořádná vzpruha, zvyšují životní radost, propůjčují sílu a elán a s tím úspěch, štěstí a spokojenost.

 

 

 

 

Úcta k sobě i k druhým

 

V duchovním životě by mělo být naprostou samozřejmostí milovat sebe i druhé bytosti. Nejen lidi, ale všechny bytosti, tedy i zvířátka, rostlinky, minerály, Zemi... Aby jste mohli milovat a vážit si jiných bytostí, potřebujete především milovat a vážit si sebe sama. Jakákoliv, i ta sebemenší negativní myšlenka vůči sobě samému je maximálně destruktivní. To neznamená, že máte být naplněni pýchou a podléhat domýšlivosti. Buďme sami k sobě pravdiví, uvědomujme si své chyby a nedostatky, ale také přednosti. Každý člověk je hoden lásky, každý je originál: Na celém širém světě není nikdo takový jako ty! Také v tomto směru je potřeba být v rovnováze, v harmonii. To můžete jen tehdy, když víte, kdo jste. Opravdu je velice důležité poznávat sebe sama do stále větší hloubky, přijímat se s láskou se všemi svými ctnostmi i nectnostmi. To je POKORA. Protože být pokorným neznamená, že se budu ponižovat a podceňovat, ale přijímat se takový, jaký jsem...

 zdroj: http://abundancia.sblog.cz/duchovni/o8

 

 

Zajímavé čtení z blogu Tety Kateřiny

Vždycky jsem věděl, že "stoprocentní zodpovědnost" znamená, že jsem zodpovědný za to, jak myslím a co dělám. Cokoliv nad to už nemůžu ovlivnit. Myslím si, že většina lidí takto také rozumí pojmu naprostá zodpovědnost. Jsme zodpovědni za to, co děláme, nejsme zodpovědni za to, co dělají druzí. Havajský terapeut, který léčil mentálně postižené lidi pomocí havajské léčitelské metody nazvané ho'oponopono, mě naučil nový a pokročilejší náhled na stoprocentní zodpovědnost.

 

Jmenuje se Dr. Ihaleakala Hew Len. Náš první telefonát trval asi hodinu. Prosil jsem ho, aby mi vyprávěl celý příběh o své terapeutické práci. Hovořil o tom, že tři roky pracoval v havajské státní nemocnici na oddělení trestně stíhaných pacientů. Toto oddělení bylo nebezpečné a fluktuace psychologů zde byla velká. Personál často stonal nebo jednoduše odcházel. Když měl někdo projít po oddělení, otáčel se zády ke stěně se strachem, že na něj pacienti zaútočí. Nebylo to příjemné místo pro práci, život ani návštěvu.

 

Dr. Len mi řekl, že své pacienty nikdy neviděl. Svolil, že bude mít kancelář a že bude pročítat záznamy pacientů. Když jimi procházel, pracoval na sobě. A když na sobě pracoval, pacienti se začali uzdravovat.

"Po několika měsících dostali dosud spoutaní pacienti svolení a mohli se začít volně pohybovat po prostoru. Některým zase byly sníženy dávky léků a ti, kteří byli původně označeni za nevyléčitelné, byli propuštěni."

Byl jsem z toho u vytržení.

"A to není všechno," pokračoval, "zaměstnanci se začali těšit do práce. Zlepšila se docházka a fluktuace zaměstnanců skončila. Nakonec jsme tam měli více personálu než jsme potřebovali, protože pacienti byli propouštěni a všichni zaměstnanci chodili do práce. Dnes je to oddělení zavřeno."

 

V té chvíli jsem to nevydržel a musel se zeptat: "Co jste se sebou dělal, co způsobovalo, že se tito lidé měnili?"

"Jednoduše jsem léčil tu část sebe, kterou jsem s nimi sdílel," odpověděl.

Tomu jsem nerozuměl.

Dr. Hew Len mi vysvětlil, že přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se v mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem.

 

Tento výrok mě ohromil a bylo mi zatěžko jej přijmout. Nést zodpovědnost za něco, co řeknu nebo udělám, je jedna věc. Nést zodpovědnost za něco, co říkají nebo dělají druzí, je něco úplně jiného. Pravda je taková: Převezmete-li plnou zodpovědnost za svůj život, pak všechno, co vnímáte jakýmkoli ze svých smyslů, nesete za to zodpovědnost, protože je to váš život.

Stručně řečeno: můžete vyléčit všechno, co se vám nelíbí a co prožíváte: terorismus, politiku i hospodářství své země. Lze říci, že tyto věci ve skutečnosti neexistují a jsou to pouze vaše vlastní projekce. Problém není v nich, ale ve vás.

Vím, že to je obtížné to pochopit, natož to přijmout nebo podle toho opravdu žít. Vinit druhé nebo své okolí je mnohem snazší, než přijmout naprostou zodpovědnost.

 

Během rozhovoru s Hew Lenem jsem začal chápat, že léčení z jeho pohledu a v duchu ho'oponopono znamená milovat sám sebe. Chcete-li zlepšit svůj život, musíte jej vyléčit. Chcete-li někoho uzdravit, a může jít klidně o mentálně chorého vězně, musíte nejprve vyléčit sebe.

Zeptal jsem se Dr. Lena, jak to dělal, když léčil sebe. Co přesně prováděl, když se díval na záznamy pacientů.

"Jenom jsem si neustále opakoval 'omlouvám se' a 'miluji vás'", vysvětlil.

To je vše?

Ano, to je vše.

 

Zdá se, že milovat sebe samého je nejlepší způsob, jak se zlepšit a jakmile se zlepšíte, zlepšíte i svůj svět. Dovolte mi krátký příklad jak to funguje: jednou mi kdosi poslal email, který mě naštval. Dříve bych se s tím vyrovnal tak, že bych začal pracovat se svými citovými hot buttons nebo bych se snažil argumentovat s člověkem, který mi poslal ten hnusný vzkaz. Tentokrát jsem vyzkoušel metodu Dr. Lena. V duchu jsem si opakoval: "Omlouvám se" a "Miluji tě". Neříkal jsem to nikomu konkrétnímu. Jednoduše jsem vyvolával ducha lásky, který měl uvnitř mě vyléčit to, co způsobilo vnější podmínky.

Během hodiny jsem dostal email od stejného člověka. Omlouval se za svůj předešlý vzkaz. Nezapomeňte, že jsem neudělal nic pro to, aby se mi někdo omluvil. Ani jsem mu neodpověděl. Přesto, tím, že jsem opakoval "Miluji tě", jsem jaksi v sobě vyléčil to, co způsobilo jeho chování.

 

Později jsem se zúčastnil ho'oponopono semináře doktora Lena. Nyní mu je sedmdesát roků, je považován za staršího šamana a je poněkud uzavřený. Chválil moji knihu The Attractor Factor. Řekl mi, že když se zlepším, vibrace mé knihy stoupnou a všichni to budou cítit, až ji budou číst. V krátkosti, jakmile se zlepším, moji čtenáři se zlepší.

"A co knihy, které už jsou venku, které se už prodaly?" zeptal jsem se.

"Žádné venku nejsou," vysvětlil a znovu mě ohromil svou mystickou moudrostí. "Jsou stále v tobě."

Jinými slovy, vně neexistuje.

Tato pokročilá technika si zasluhuje podrobné vysvětlení a k tomu by byla zapotřebí celá kniha. Postačí, když řeknu, že budete-li chtít zlepšit cokoliv ve svém životě, můžete to udělat jenom na jednom místě - v sobě.

"A až to budete dělat, dělejte to s láskou."

 

Jak uzdravit sám sebe (nebo kohokoliv jiného) a objevit zdraví, bohatství a štěstí. Zde jsou dva osvědčené způsoby, jak uzdravit sám sebe (nebo kohokoliv jiného) od čehokoliv pomoci metody ho'oponopono. Pamatujte si, že to, co vám vadí u druhých, je také ve vás samotných, takže veškeré uzdravování je léčením sebe sama. Nikdo jiný tyto procesy nemůže uskutečnit, jenom vy. Celý svět je doslova ve vašich rukou.

 

Za prvé je tady Morrnahnina modlitba (tvůrkyně tohoto nového procesu), o které se říká, že pomohla vyléčit stovky, ne-li tisíce lidi. Je jednoduchá, ale mocná:

''Božský Stvořiteli, Otče, Matko, Synu v jednotě... Pokud jsme se já, cela má rodina i příbuzenstvo a všichni mí předkové v myšlenkách, slovech, skutcích a svém jednání dopustili vůči Tobě, Tvé rodině, příbuzným či předkům čehokoli zlého od počátku stvořeni až do dneška, prosíme Tě o odpuštění... Dopřej nám očištění, uvolnění a odstranění všech negativních vzpomínek, bloků, energií a vibrací a přeměn těchto nechtěných energií v čisté světlo... A tak se staň.''

 

Za druhé, způsob jakým Dr. Hew Len rad léčí je, že nejdříve říká ''Omlouvám se'' a ''Prosím, odpusť mi.'' Toto říkáte, abyste uznali, že se něco stalo, aniž byste věděli, co se dostalo do vašeho těla nebo mysli. Nemáte ponětí, jak se to tam dostalo a ani to nemusíte vědět.

Pokud máte nadváhu, prostě jste chytili program, který vám ji způsobuje. Tím, že říkáte ''Omlouvám se'', říkáte Božství, ze vnitřně odpouštíte komukoliv a čemukoli za to, kdo nebo co vám to přineslo. Nežádáte Božství, aby vám odpustilo, žádáte Božství, aby vám pomohlo odpustit sobě samým.

Pak opakujete ''Miluji tě'' a ''Dekuji ti''.

Slova ''miluji tě'' rozproudí zablokovanou energii. Znovu se napojíte na Božství. Vzhledem k tomu, že nulový stav je naprosto čistá láska, a je to svět bez hranic, začínáte se dostávat do tohoto stavu tím, že vyjadřujete lásku. Když po tomto výroku vyslovíte ''děkuji ti'', vyjadřujete vděčnost. Vyjadřujete víru, že problém bude vyřešen pro nejvyšší dobro všech zúčastněných.

 

Co se bude dít dál, závisí na Božství. Můžete cítit inspiraci k nějaké činnosti. Ať už to je cokoliv, udělejte ji. Pokud si nejste jisti, zdali byste onu činnost měli vykonat, použijte stejnou metodu léčeni na vaši nejistotu. Když se očistíte, budete vědět, co máte dělat.

 

 

Výše uvedené je zjednodušená verze modernizovaných hlavních metod léčeni pomoci ho'oponopono. Chcete-li lépe porozumět procesu nalezeni vlastního Já pomoci ho'oponopono, zaregistrujte se na seminář. Viz www.hooponopono.org. Chcete-li pochopit, co Dr. Hew Len a Dr. Vitale dělají společně, navštivte www.zerolimits.info. (Stránky jsou v angličtině, ale pomoci počítačového překladače Google můžete získat orientační představu.)

 

Tyto údaje sdílejte, prosím, se svými přáteli.

Děkujeme vám. Milujeme vás.

Dr. Joe Vitale a Dr. Hew Len

Autoři knihy Svět bez hranic

 

 

Deset kroků ke zvýšení osobních vibrací

  Jak si do života přitáhnout více toho, co chcete, a méně toho, co nechcete? Odkaz na tento článek mi poslala dnes večer kamarádka. Zrovna dnes přes den jsem o těchto věcech někomu povídal. To jsou mi náhodičky. Všechno co je zde popsáno mám již nějakou dobu ověřené a opravdu to funguje!

Zvýšení vibrací

  Zvýšení vlastních vibrací je jediným způsobem jak žít takový život, jaký chceme. Pokud vyzařujete vibrace nízké, nemůžete v životě dosáhnout harmonie a budete žít s vnitřním pocitem nespokojenosti. Tuto nespokojenost je třeba nejprve přijmout a smířit se s tím, že vás udržovala v nízkých vibracích. Když seberete odvahu něco udělat se způsobem života, který vám nevyhovuje a vědomě se rozhodnete pro změnu, jste na nejlepší cestě zvýšit frekvenci,   již vyzařujete (a kterou druzí podvědomě vnímají, i když nemusejí být nijak zvlášť citliví).                                         Celý proces zvyšování vibrací je v podstatě o posunu ve vnímání reality, kdy se přesunujeme od strachu k pocitům vděčnosti, od boje (i za pozitivní hodnoty) k přijetí nevyhnutelného a vyrovnání se s tím, od vyčerpávajícího a křečovitého úsilí k povznášející lehkosti bytí. Neboť to, co jde samo, je požehnané, pokud nám něco v životě drhne, nemá cenu mlátit hlavou do zdi a překonávat sama sebe, neboť i to je boj.

  Pokud po vás někdo chce, abyste žili v askezi nebo se nějak jinak trýznili či omezovali, zeptejte se sami sebe, co za tím ve skutečnosti stojí. Můžete s překvapením zjistit, že jde o záměrné snížení vašich vibrací a vypěstování závislosti, abyste byli z nějakého důvodu připraveni o samostatnost a status tvůrce své vlastní reality.

 

 

Deset kroků ke zvýšení osobních vibrací

1. Dávejte si pozor na to, o čem přemýšlíte. Sledujte bděle myšlenky, které se vám přes den honí hlavou, a pokud vám do ní náhodou vstoupí nějaká negativní či kritická, nezavalte se kvůli tomu výčitkami, nýbrž je místo toho podle svých možností nahraďte nějakými pozitivnějšími. Některé z nich, které vás naplňují pocitem štěstí a povznášejí, si můžete předem připravit a sepsat na kartičku, kterou pak budete nosit vždy při sobě. V případě přepadení negativním smýšlením pak na ni nahlédněte a nenásilně se "přeprogramujte". Důležité je, abyste se udržovali v pozitivním smýšlení tak dlouho, jak je to možné, a čas strávený negativními myšlenkami zkrátili na minimum.

2. Mluvte pouze o tom, co chcete, nikoliv o tom, co nechcete. Na co se totiž soustředíte, to posilujete a s největší pravděpodobností se také v životě potkáte. Změňte svůj slovník a používejte pozitivní výrazy. Když třeba chcete přestat kouřit, neříkejte si "nekouřím", protože to ve vás může evokovat pocity, že jste o něco ochuzeni. místo toho prohlaste: "Odkládám kouření", nebo "Kouření nepatří do mého života" - i když je v poslední větě formální zápor, vyznění prohlášení je pozitivní. vyzkoušejte si, co na vás platí - každý máme své vnitřní nastavení trochu jiné.

3. Naučte se žehnat. Žehnání nepatří jenom kněžím nebo do kostela, ale vyjádřením vděčnosti se rovněž zvyšují vaše vibrace. Soustřeďte se na to málo (nebo nic), co máte a vyjádřete za to vděčnost. Tímto požehnáním si této věci (příležitosti, vlastnosti) do života přitáhnete víc. A také věřte, že se vaše očekávání uskuteční.

4. Vyhýbejte se negativním nebo pesimistickým lidem. Takovíto lidé vyzařují velmi nízké frekvence, což vaše vyzařování může snižovat. Možná jste si sami všimli, že po setkání s určitými lidmi se cítíte jako vyždímaný citron. Je to tím, že si cucli vaší energie a nemusejí to být jenom energetičtí upíři, kteří něco takového dělají vědomě s cílem druhému uškodit. To vy sami, se svým postojem, který vůči těmto lidem zaujímáte, můžete okrádat o svou drahocennou energii. Pokud se s nimi stýkat musíte (v zaměstnání, rodině), pak jim naznačte, jak byste jejich problémy, stres a starosti, kterými se vás snaží zahltit, řešili vy, a pokud v tom budou pokračovat, nekompromisně rozhovor s nimi ukončete.

5. Moc nepřemýšlejte. Ano, čtete správně, nemyslete tolik! K odreagování od neustálých analýz vám může pomoci třeba procházka v parku - pokud to do přírody máte moc daleko - nebo zavření se na určitou dobu ve svém pokoji (třeba s tím, že si musíte odpočinout, aby vás nerozbolela po práci hlava), a pusťte si příjemnou hudbu - nemusí být nutně relaxační, a koncentrujte se na její zvuk a na svůj pravidelný dech. Nedoporučuji vám dělat žádná náročná dechová cvičení, jenom si všímejte toho, jak dýcháte. A hlavně nehodnoťte! To by vám nabyté vibrace zase mohlo snížit. Můžete se také zaměřit na to, že vdechujete klid a lásku, a vydechujete napětí a obavy. Na vycházce či na výletě se kromě prodýchávání soustřeďte na krásu přírody.

6. Stýkejte se s lidmi stejné krevní skupiny. Najděte si skupinu lidí, kteří se zajímají o stejné věci jako vy a současně se od nich učte. Nejenže se tím pravděpodobně vyhnete energetickým upírům popsaným v bodě 4, ale navíc navážete i milá kamarádství. Já jsem například měla hrůzu z masových akcí, ale dneska se velice ráda účastním různých společných meditací a podobných akcí. Mám pak ze sebe dobrý pocit, že jsem společenská a aktivní.

7. Obětujte každý týden něco, co vás nezruinuje - čas, peníze, pomocnou ruku, nebo něco, co již nepotřebujete a druhému ještě dobře poslouží. Rozproudí se tím energie mezi příjmy a výdaji: pomozte a bude pomoženo i vám, darujte a budete obdarováni. Ovšem tento bod si nevysvětlujte tak, že musíte víc dávat než brát! Hovoříme o rovnováze, a hlavně ze své oběti musíte mít dobrý pocit, cítit, že k něčemu byla. Samoúčelná oběť vám k osvícení nejenže nenapomůže, ale mohla by vás od něj i pořádně zdržet.

8. Uvědomujte si to, co děláte, a zůstaňte naladěni pozitivně. Každá vyslaná energie se nám jednou nějak vrátí, takže se snažte být za všech okolností vědomi toho, co děláte, jak se k druhým chováte a jak v různých situacích jednáte. Jak se k druhým chováte, tak se budou oni chovat k vám a tím, že se budete chovat poctivě a spravedlivě, si do života přitáhnete lidi stejně smýšlející i výhodné příležitosti. Na všechno, co se vám přihodí, se snažte pohlížet z té lepší stránky - z té, která je pro vás výhodnější. Přestaňte se zaobírat výčitkami typu: "Proč se něco takového muselo stát právě mně?", ale místo toho hledejte odpověď na otázku: "Jaké dveře se přede mnou tímto zdánlivě nemilosrdným zásahem otevírají?" Není to totiž skutečné, nezapomínejte, že jsme duchovní bytosti, které si vybraly určité pozemské prožitky.

9. Zdržte se sledování zpravodajství, které se soustředí výhradně na tragédie a katastrofy. Nebojte, o nic nepřijdete, vždy se najde nějaký ochotník, který vás o zlu, které se kolem nás děje, bude informovat. Nenabádám tím však k lhostejnosti. Pokud můžete zlu nějak zabránit, rozhodně to udělejte. Pokud však vaše kompetence tak daleko nesahají, nemá smysl se v bolesti rýpat. Naprostá většina médií včetně reklam funguje na principu vyvolávání strachu, který se vás může zmocnit natolik, že budete jako očarovaní koukat na obrazovku a chtít o katastrofě vědět čím dál tím víc - čímž se dostanete do smyčky závislosti.

10.Udržujte kontakt se svými pocity. To je ze všech nejdůležitější faktor, který vám pomůže udržovat si vyšší vibrace. Vaše pocity v jemnohmotném světě působí jako lepidlo nebo magnet. Když ze sebe máte dobrý pocit, začnete si do života přitahovat věci, příležitosti a události, které vibrují na téže frekvenci. Vaše vibrační úroveň se odvíjí od vašich pocitů, takže se podle svých schopností a možností snažte za každých okolností zůstat na jejím vrcholu, a co nejméně sklouzávejte do negativna a pesimismu. Čím lepší pocit budete ze sebe a ze svého života mít, tím více se zvýší vibrace vašeho osobního vyzařování.

 

 

Znát moudrost srdce

 

Láska je potravou Vesmíru. Je nejdůležitější ingrediencí života. Děti jdou za láskou, vzkvétají v lásce a rostou z lásky. Bez ní by umřely. Láska je energie obíhající kolem světa; existuje všude a ve všem. Není jediný aspekt vašeho života, který by nezahrnoval lásku. I ten nejtemnější okamžik má v sobě element lásky  její potřebu, nedostatek nebo touhu vytvořit jí víc. Na této planetě věnujete tolik energie na získávání lásky, a přesto existuje, nejen ve vaší kultuře, spousta myšlenkových forem, které vám lásku velmi znepřístupňují.

  Když mluvím o lásce, chtěl bych mluvit o běžných myšlenkových formách, které o ní ve svých myslích udržujete. Jakékoliv myšlenky jiných lidí vám jsou přístupné telepaticky. Když hledáte lásku, napojujete se zároveň na její vesmírné vysílání (spolu se všemi masovými přesvědčeními, které s ním přicházejí).

        Láska je vjem v těle, v emocích a konečně v duchovních rovinách. Mohli bychom ji vyjádřit jako všudypřítomnou sílu a dívat se na ni jako na element, který drží pohromadě částice atomu. Láska je síla, jako gravitace nebo magnetismus, zatím ale není jako síla chápána. Na té nejvyšší úrovni ji lze charakterizovat jako částici, která cestuje tak rychle, že je všude najednou, a stává se vším, co existuje. Všichni toužíte po vyšších rovinách lásky, mnozí ale uvíznete v běžných myšlenkových formách, které o ní panují.

   Představte si, že množství lásky, kterou jste schopní pojmout, má svou mez  podobně jako má rychlost světla svou horní hranici. Říká se, že nic není rychlejší než světlo, a přesto něco takového existuje, i když ve vašem vesmíru se to ještě neví. A stejně tak je tomu s láskou. V pozemské rovině existuje bod, který je nejvyšším vyjádřením lásky, jehož lidstvo jako celek dosáhlo. A přesto je možné mít lásky ještě víc. Všichni vaši velcí mistři a učitelé pracují na tom, aby vnesli do pozemské roviny více lásky z vyšších dimenzí. Jaký by to byl pocit takovou lásku prožívat? Jak byste poznali, že ji máte?

 Všichni jste takovou lásku už zažili. Máte různá slova a rčení o tom, co je láska, a přesto víte, že slovy nebo myšlenkami se popsat nedá. Láska je prožitek, vědění, je to spojení s druhými, se Zemí a v konečném důsledku se svým vyšším já. Kdykoliv se totiž s čímkoliv spojujete, toužíte vlastně prohloubit svůj vztah ke svému vlastnímu já.

 

Lidé vám často nabízejí příležitost poznat na podkladě jejich lásky vaše vyšší a lepší já.

 

  Jenže, jak se zdá, když usilujete o vyšší roviny lásky, ozve se často vaše osobnost s jejími pochybnostmi, strachy a očekáváními. Abyste mohli mít více lásky, budete potřebovat překročit své hranice. Můžete mít v životě více lásky, když se budete dívat dopředu, vzdáte se starých vzorců chování a uvěříte, že umíte milovat ještě víc, než jste kdy milovali. Další z cest, jak prožívat více lásky, je ohlížet se a vzpomínat na období svého života, kdy jste byli silní a plní lásky a světla. Budete-li svou minulost využívat ke vzpomínání na své těžkosti a neúspěchy, vytvoříte si svá minulá omezení také ve svých současných vztazích.

 

  Co pro většinu lidí znamená láska? Láska je v masovém povědomí spojená s nejrůznějšími představami o jejích formách. Ve vztazích je to závazek, manželství, obřad a rituál. V rodině je to pečování o druhé, přijímání péče, závislost a nezávislost. Oslovuje připoutanost a odpoutanost. Na osobnostní úrovni vyvolává často svůj opak - strach. Tolik z vás, kdo jste se zamilovali nebo prožili chvíle hluboké lásky, jste se vzápětí stáhli nebo uzavřeli, vzdálili se od druhého nebo přestali svou lásku projevovat. Do hry možná vstoupila vaše osobnost a promluvila k vám se svými pochybnostmi a obavami. Pokud se vám něco takového stane, můžete se s tím vyrovnat tak, že budete svou osobnost milovat a znovu a znovu ji ubezpečovat, že vše je v pořádku. Kdykoliv procházíte branou do větší lásky, do její nové dimenze, vždycky vyjde na povrch nějaká vaše část, která se necítila být milována. Možná ji promítnete do svého partnera a budete si myslet, že je to on či ona, kdo se vzdaluje, nebo si vytvoříte nějaké okolnosti, kvůli kterým už nebudete moci toho druhého tolik milovat. Je to však ve vás, to vy sami si vytváříte toto odcizení. Když se objeví pochybnosti, strach nebo zklamání, hledejte raději v sobě, místo obviňování druhých, a ptejte se: „Mám nějakou část, která vytváří důvod k obavám?" Když se obrátíte dovnitř, promluvíte s ní a ujistíte ji, že na jejím strachu není nic špatného, když jí ukážete novou, projasněnou budoucnost, do které směřujete, půjde se vám dál s touto láskou daleko snadněji.

  Představte si, že na vaší planetě existuje spousta telepatických zpráv, a že kdykoliv na cokoliv pomyslíte, vyladíte se na všechny lidi myslící na totéž. Takže když myslíte na lásku - na to, jak jste milováni, kolik lásky je ve Vesmíru nebo jakou máte radost a vnitřní světlo - spojujete se se všemi ostatními, kteří žijí na této frekvenci mysli. Máte-li pochybnosti, napojíte se jejich prostřednictvím na vibrace a myšlenky lidí žijících v odpovídající rovině strachu. Tyto myšlenky neodsuzujte, ale také v nich nezůstávejte. Nevěnujte svůj čas neustálému přemýšlení, proč by něco nemuselo vyjít. Soustřeďte se raději na to, proč to vyjít může; kolik je ve vás lásky, kterou můžete nabízet všem - svým dětem, rodičům, přátelům i těm, které milujete hluboce a intimně.

 

 

Láska přesahuje „já".

  Všichni jste někdy zažili hlubokou lásku, kdy jste byli schopni dát stranou svou osobnost, svá vlastní chtění a přání, abyste pomohli

druhému. Láska je prostor, který existuje jako energie. Můžete se na ni kdykoliv napojit tak, že na někoho s láskou pomyslíte. Tím

doslova pozvednete své vlastní vibrace. Mnoho rozvinutých bytostí, jako já a mnozí další, kteří pracují na této úrovni, soustřeďuje lásku

 na vaši planetu, abyste ji mohli zažívat ještě silněji. Kdykoliv milujete bezpodmínečně, z hloubi své bytosti, a kdykoliv takovou lásku

přijmete, pomáháte jí dosáhnout také mnoha dalším lidem.

 

  Láska vyšších rovin je absolutní soucítění a úplné odpoutání se. Když milujete takovou láskou, díváte se na větší obraz životů lidí a

soustředíte se ne na to, co od nich chcete, ale na to, jak je můžete podpořit v jejich růstu a vývoji jakýmkoliv směrem, který prospěje

jejich nejvyššímu dobru. Láska znamená soustředit se na to, jak můžete posloužit lidem a zároveň tím přispět ke svému vlastnímu růstu a

vyššímu poslání. Láska otevírá dveře růstu a vitalitě. Asi ze své zkušenosti víte, jak zamilování dokáže probudit k životu  zamilování se do

kohokoliv, do dítěte, přítele nebo do rodiče. Moje radost, když k vám „procházím" a asistuji lidem, je vidět květiny rozkvétat; dívám se na

lidi, ke kterým mluvím, jak rostou a stále více milují sebe sama. Tato energie se ke mně vrací a je mnohonásobně zmnožená, což mi na oplátku pomáhá vysílat ještě více lásky.

  Zamyslete se na chvíli nad zítřejším dnem. Jaký budete mít den? Mohli byste nějakým způsobem obdarovat někoho svou láskou nebo sami prožít více lásky?

Další z cest, jak prožívat lásku, je vážit si lidí a sebe sama. Když se pozastavíte a oceníte každého, koho uvidíte, když budete k lidem vysílat pocity lásky, zvýší se vaše vibrace a váš život se v mnohém změní. Oddanost myšlence lásky vám ji přinese. Nemusíte sestupovat na osobnostní úroveň, kde si říkáte: „Vydrží nám to, bude to fungovat?" Raději se hned teď zeptejte: „Jak mohu prohloubit lásku, kterou v tomto vztahu máme?" Láska působí v přítomnosti a soustředěním se na ni v přítomnosti si ji posíláte do budoucnosti a uvolňujete ji pro minulost.

   Žijete-li v pocitech lásky když jí dokážete najít ve všem, co děláte, a vysíláte ji dotykem, slovem, očima a pocity pak můžete jedním aktem lásky vyrušit tisíce činů nižší povahy

   Můžete pomoci transformovat planetu. Není zapotřebí zas tak mnoha lidí soustředících se na lásku, aby se změnil osud lidstva, protože láska je jednou z nejmocnějších energií Vesmíru. Je tisíckrát mocnější než zloba, odpor nebo strach.

 Pomyslete teď na chvíli na tři lidi, kteří by mohli potřebovat a použít vaši bezpodmínečnou lásku, a pošlete jim ji. Představte si, že existují tři lidé, od nichž byste byli ochotni bezpodmínečnou lásku přijmout, a otevřete se jí.

 Umíte si představit pocit, že máte stále otevřené srdce a všude, kam přijdete, důvěřujete, jste uvolnění a víte, že Vesmír je přátelský? Jak by plynul váš život, kdybyste věřili, že máte jemné a laskavé vnitřní vedení a že ať jdete kam jdete, lidé vám vždycky posílají lásku a vy sami vyzařujete paprsky lásky pro všechny okolo? Jak by se změnil váš život, kdybyste dokázali rozpoznat lásku nebo prosbu o ní ve všem, co vám lidé říkají, bez ohledu na to, jak to řeknou. Dívali byste se vždycky jen hlouběji, abyste potvrdili a rozpoznali lásku v nitru každé bytosti, jako to dělám já. Když tuto lásku dokážete uvidět, přivoláte ji na svět a budete si ji přitahovat.

   Až dnes půjdete do světa, všímejte si, že lásku můžete rozdávat očima, úsměvem, srdcem nebo i jemným dotykem. Přišli jste na Zemi jako společenství, každý z vás může vyzařovat vyšší pocity lásky, myšlenkovou formu lásky, kterou si můžete vzájemně nabízet. Po zbytek dnešního dne zůstaňte ve svém srdci. Prožívejte lásku, kterou jste, a buďte otevření přijímat od druhých uznání za vaše nádherné světlo a lásku ve vašem nitru.

Cesty lásky a strachu

   Celý váš život je sen. Žijete ve vlastní fantazii a všechno, co o sobě víte, je pravda jen pro vás. Vaše pravda neplatí pro nikoho jiného včetně vašich dětí nebo rodičů. Zamyslete se nad tím, co si myslíte o sobě vy a co si o vás myslí vaše vlastní matka. Ačkoli matka může říci, že vás zná velice dobře, nemá ani tušení, kdo opravdu jste. Vy sami víte, že to tak je. Možná si myslíte, že znáte svou matku, ale ve skutečnosti nemáte ani tušení, kdo je ona. Matka má své sny a fantazie, o kterých nikdy s nikým nemluvila. Vy nemáte ani tušení, co se skrývá v její mysli.

 

   Pokusíte-li se vzpomenout si, co jste dělali v jedenácti či dvanácti letech, stěží si vzpomenete na víc než pět procent svého života. Samozřejmě si pamatujete ty nejdůležitější věci, jako je například vaše vlastní jméno, protože je celý život opakujete. Ale někdy zapomínáte jména svých dětí nebo svých přátel. Tak tomu je proto, že se váš život skládá ze snů - z mnoha malých snů, které se neustále mění.

 

   Každý člověk má svůj osobní sen o životě, a tento sen se liší od snů všech ostatních lidí. Naše sny jsou ovlivňovány našimi názory a zkušenostmi. Proto mají různí lidé různé sny. Když s někým žijeme, můžeme předstírat, že jsme stejní, že myslíme stejně, cítíme stejně a sníme stejně, ale tak to není. Jsme prostě dva lidé s různými sny. Každý člověk sní své vlastní sny. Proto musíme přijmout rozdíl mezi lidmi, musíme respektovat sny druhých lidí.

 

  Můžeme znát tisíce lidí, ale každý náš vztah existuje pouze mezi dvěma lidmi. Já osobně mám vztah s mnoha přáteli, ale každý vztah existuje jen mezi dvěma.

 

  Mám vztah s každým svým dítětem, ale každý vztah je úplně jiný než ty ostatní. Způsob, jak sníme, ovlivňuje sen, kterému říkáme vztah. Každý náš vztah - s matkou, otcem, bratry, sestrami nebo přáteli - je jedinečný, protože sníme malý sen společně. Každý vztah se stává živou bytostí, kterou tvoří dva lidé.

 

  Jako buňky tvoří vaše tělo, tvoří emoce vaše sny. Existují dva hlavní zdroje emocí: jedním je strach a druhým je láska. Všichni známe obě tyto emoce, ale u každého z nás převládá strach. Lze říci, že normální vztah mezi lidmi je založen z pětadevadesáti procent na strachu a z pěti procent na lásce. Tento poměr se samozřejmě liší u různých lidí, ale i když strach může být jen šedesát procent a láska čtyřicet, vztahy jsou založeny především na strachu.

 

  Abychom těmto emocím porozuměli, můžeme popsat jisté vlastnosti lásky a strachu, jimž říkám „cesta lásky" a „cesta strachu". Toto rozdělení pomáhá našemu logickému rozumu chápat rozhodnutí, která děláme. Podívejme se na některé vlastnosti lásky a strachu.

 

  Láska nemá žádné závazky. Strach je plný závazků. Cokoli děláme na cestě strachu, děláme proto, že to dělat musíme, a očekáváme, že druzí něco udělají, protože to udělat musejí. Jakmile máme nějaký závazek a musíme něco udělat, okamžitě se tomu bráníme. Čím víc se bráníme, tím víc trpíme. Dříve nebo později se snažíme svým závazkům uniknout. Láska však nezná žádný odpor a ničemu se nebrání. Cokoli děláme z lásky, děláme proto, že to chceme dělat. Je to pro nás potěšení. Je to jako hra, která nás baví.

 

  Láska nemá žádná očekávání. Strach je plný očekávání. Máme-li strach, všechno děláme jen proto, že si myslíme, že to dělat musíme, a očekáváme, že to druzí budou dělat také. Proto strach bolí. Něco očekáváme, a když se to nestane, máme pocit, že nám bylo ublíženo - připadá nám to nespravedlivé. Obviňujeme druhé, že nesplnili naše očekávání. Když někoho milujeme, nic neočekáváme; cokoli děláme, děláme proto, že to dělat chceme, a také ostatní dělají to, co dělat chtějí. Když neočekáváme, že se něco stane, nevadí nám, když se to nestane. Necítíme se poškozeni, protože nám připadá dobré cokoli, co se stane. Proto když jsme zamilovaní, nic nás nebolí. Neočekáváme, že člověk, kterého milujeme, něco udělá, a ani my nemáme žádné závazky.

 

  Láska je založena na úctě. Strach si ničeho neváží -neváží si ani sám sebe. Jestliže vás lituji, znamená to, že si vás nevážím. Myslím si, že nejste schopni vlastního rozhodnutí. Jestliže musím rozhodovat za vás, nevážím si vás. Jestliže si vás nevážím, snažím se vás ovládat. Dětem říkáme, jak se mají chovat, protože si jich nevážíme. Litujeme je a snažíme se pro ně dělat to, co by měly dělat samy pro sebe. Když si nevážím sám sebe, lituji se. Nevěřím, že v tomto světě něco dokážu. Jak poznáte, že si nevážíte sami sebe? Když si říkáte: ,Já chudák, nejsem dost silný, nejsem dost inteligentní, nejsem dost krásný, nedokážu to." Sebelítost pochází z nedostatku úcty.

 

  Láska je bezohledná; nikoho nelituje, ale přesto zná soucit. Strach je plný lítosti; lituje každého. Litujete mě, když si mě nevážíte, když si myslíte, že nejsem dost silný, abych něco dokázal. Láska si lidí váží. Miluji vás; vím, že to dokážete. Vím, že jste dost silní a inteligentní, abyste se uměli samostatně rozhodovat. Nemusím rozhodovat za vás. Jste toho schopni sami. Jestliže upadnete, podám vám ruku a pomohu vám vstát. Řeknu vám: „Dokážeš to, dej se do toho." Tomu se říká soucit, a soucit není lítost. Soucit vychází z úcty a lásky, kdežto lítost vychází ze strachu a nedostatku úcty.

 

  Láska je naprosto zodpovědná. Strach se zodpovědnosti vyhýbá, ale to neznamená, že je nezodpovědný. Snaha vyhnout se zodpovědnosti je jednou z největších chyb, které se dopouštíme, neboť každý čin má svůj důsledek. Důsledky má všechno to, co si myslíme, všechno to, co děláme. Když učiníme nějaké rozhodnutí, má to důsledek. Když neučíme žádné rozhodnutí, má to důsledek. Proto je každý člověk zodpovědný za všechny své činy, i když si to nepřeje. Druzí lidé se mohou pokusit zaplatit za vaše chyby, ale nakonec za ně zaplatíte vy sami, často dvojnásobně. Snaží-li se někdo být zodpovědný za vás, vytváří to ještě větší drama.

  Láska je vždycky dobrosrdečná. Strach je nepřátelský. Máme-li strach, jsme plní závazků, plní očekávání, vyhýbáme se zodpovědnosti a litujeme se. Jak se můžeme cítit dobře, když máme takový strach? Máme pocit, že nás každý zneužívá; jsme rozzlobení nebo smutní nebo žárliví nebo opuštění.

Hněv je zamaskovaný strach. Smutek je zamaskovaný strach. Žárlivost je zamaskovaný strach. Se všemi těmito emocemi, které vycházejí ze strachu, můžeme dobrosrdečnost jen předstírat. Nejsme dobrosrdeční, protože se necítíme dobře, protože nejsme šťastní. Jste-li na cestě lásky, nemáte žádné závazky a žádná očekávání. Nelitujete ani sebe ani svého partnera. Všechno se vám daří, a proto se stále usmíváte. Cítíte se dobře, a proto jste dobrosrdeční. Láska je vždycky dobrosrdečná. Láska vás činí štědrými a otvírá vám všechny dveře. Láska je štědrá. Strach je sobecký; sobectví zavírá všechny dveře.

  Láska si neklade žádné podmínky. Strach má spoustu podmínek. Mám-li strach, miluji druhého jen tehdy, pokud mi dovolí, abych ho ovládal, pokud je ke mně hodný, pokud odpovídá představě, kterou jsem si o něm vytvořil. Mám o něm určitou představu, a protože takový není a nikdy nebude, odsuzuji ho a shledávám ho vinným. Často se za něho stydím, protože není takový, jak si ho představuji. Trápí mě to a pomalu ztrácím trpělivost. Dobrosrdečnost jen předstírám. Na cestě lásky nejsou žádné podmínky. Miluji svého partnera bezdůvodně. Miluji ho takového, jaký je, a může si dělat, co chce. Jestliže se mi nelíbí, jaký je, mohu si najít někoho, kdo se mi líbí. Nemáme právo nikoho měnit a nikdo nemá právo měnit nás. Jestliže se změníme, pak jen proto, že se chceme změnit, protože už nechceme trpět.

  Většina lidí žije celý život ve strachu. Zůstávají v manželském svazku, protože si myslí, že v něm zůstat musí. Mají všelijaké představy o sobě a o svém partnerovi. Veškeré drama a utrpení vzniká proto, že užíváme komunikační kanály, které existovaly před naším narozením. Lidé odsuzují druhé, jsou zneužíváni a jeden druhého pomlouvají. Nutí druhé, aby se mezi sebou nenáviděli. Hromadí se v nich emoční jed, a ten pak předávají svým dětem. „Podívej se, co mi udělal otec. Nebuď takový jako on." „Takoví jsou všichni muži; takové jsou všechny ženy." Tak se chováme ke všem lidem, které milujeme - ke svým dětem, ke svým přátelům a ke svým partnerům.

 Na cestě strachu máme tolik podmínek, že si vytváříme spoustu pravidel, která nás mají chránit před emoční bolestí, zatímco bychom neměli mít žádná pravidla. Tato pravidla narušují komunikaci mezi námi, neboť když máme strach, tak lžeme. Jestliže partner očekává, že se budu chovat určitým způsobem, mám pocit, že mám povinnost chovat se podle toho. Ve skutečnosti prostě nejsem takový, jak si mě partner představuje. Když jsem upřímný a když jsem sám sebou, partner se rozzlobí. Já mu pak lžu, protože mám strach z jeho odsouzení. Mám strach, že mě shledá vinným a potrestá mě. A kdykoli si na to vzpomene, bude mě trestat znovu a znovu a znovu za tutéž chybu.

Na cestě lásky je spravedlnost. Když uděláte chybu, zaplatíte za ni jen jednou, a jestliže se opravdu milujete, pak se ze svých chyb poučíte. Na cestě strachu není žádná spravedlnost. Za každou svou chybu platíte tisíckrát. Také svého partnera trestáte za každou chybu tisíckrát. To v něm probouzí pocit křivdy a otevírá emoční rány. Váš vztah musí skončit neúspěchem. Lidé si vymýšlejí dramata pro všechno, i pro takové malichernosti. Tato dramata vidíme v normálních vztazích, protože lidé žijí ve strachu. Každý vztah se skládá ze dvou polovin. Jednou polovinou jste vy a druhou polovinou je váš syn, vaše dcera, váš otec, vaše matka, váš přítel nebo váš partner. Každý je zodpovědný za svou polovinu vzájemného vztahu; nejste zodpovědní za druhou polovinu. Ať už někoho milujete sebevíc, nemůžete být zodpovědní za to, co má v hlavě. Nikdy nevíte, co si myslí a cítí. Nic o něm nevíte. Tak tomu je, ale co děláme? Snažíme se být zodpovědní za druhé, a proto jsou naše vztahy založené na strachu a snaze ovládat druhé.

Snažíme-li se ovládat druhé, znamená to, že k nim nemáme úctu. Znamená to, že je nemilujeme. Naše láska je sobectvím. Když si druhého nevážím, snažím se ho ovládat, protože za něj cítím zodpovědnost. Musím ho ovládat, protože si ho nevážím. Musím za něho být zodpovědný, protože cokoli se mu stane, může ublížit mně, a já se chci vyhnout bolesti. Když vidím, že není zodpovědný, snažím se ho k tomu přinutit, samozřejmě ze svého hlediska, což neznamená, že mám nutně pravdu.

To se děje, když máme strach. Protože si partnera nevážím, chovám se k němu, jako by nebyl schopen uvědomit si, co je pro něho dobré a co pro něho dobré není. Předpokládám, že není schopen se o sebe postarat. Musím se o něho postarat já. Řeknu mu: „udělám to za tebe" nebo „tohle nedělej." Snažím se potlačit jeho polovinu našeho vzájemného vztahu a začnu rozhodovat o všem. Když to dělám, kde je pak on? Takže to nefunguje.

  Společně můžeme vytvářet ten nejkrásnější sen. Každý z nás má však svůj vlastní sen, svou vlastní vůli, takže nemůžeme jeden druhého ovládat, ať se snažíme sebevíc. Vždycky máme volbu: můžeme vyvolat konflikt, nebo můžeme spolupracovat jako partneři.

  Hrajete-li například tenis, máte partnera, jste jeden tým a nikdy nehrajete proti sobě - nikdy. Ačkoli každý z vás hraje jiným způsobem, máte stejný cíl: oba si chcete zahrát, chcete se bavit. Máte-li partnera, který vás chce ovládat a říká vám, jak máte hrát, nebude vás to bavit. Nakonec s ním přestanete chtít hrát. Místo abyste byli spoluhráči, váš partner vás chce ovládat. A tak mezi vámi vznikají konflikty. Chápete-li svůj romantický vztah jako týmovou hru, všechno se zlepší. Nejde o to, kdo zvítězí nebo prohraje. Hrajete proto, abyste se bavili.

  Když milujete, dáváte víc, než přijímáte. A samozřejmě milujete sami sebe, takže nedovolíte sobeckým lidem, aby vás zneužívali. Nechcete se druhému mstít, ale vyjadřujete se jasně. Můžete například říci: „Nelíbí se mi, když mě zneužíváš, když si mě nevážíš a když se ke mně nechováš dobře. Nepotřebuji, aby mi někdo nadával. Neříkám, že jsem lepší než ty, ale mám rád krásu. Rád se směji, rád se bavím a rád miluji. Nejsem sobecký, ale nepotřebuji vedle sebe trpitele. To neznamená, že tě nemiluji, ale nemohu na sebe brát zodpovědnost za tvůj sen. Budeš-li se mnou žít, bude to velice těžké pro tvého Parazita, protože nebudu reagovat na tvé nesmysly." To není sobectví, ale sebeláska. Sobectví, strach a snaha ovládat druhého zničí skoro každý vztah. Štědrost, svoboda a láska udělají z každého vztahu tu nejkrásnější romanci.

Chcete-li mít s partnerem dokonalý vztah, musíte si uvědomit, že každý z vás má své vlastní sny. Jakmile si to uvědomíte, jste zodpovědní jen za svou polovinu vztahu, což je poměrně snadné. Nemusíte partnera ovládat. Jestliže si partnera opravdu vážíme, pak víme, že je zodpovědný za svou polovinu našeho vztahu. Jestliže si ho vážíme, budeme si rozumět. Nikdy se nebudeme hádat.

  Víte-li, co je láska a co je strach, uvědomujete si, jak sdělujete své sny druhým. Kvalita vaší komunikace záleží na tom, zda naladíte své emoční tělo na lásku, nebo na strach. Když si uvědomíte, že jste se dostali na cestu strachu, můžete soustředit svou pozornost na cestu lásky. Tím, že si uvědomíte, kde jste, a zaměříte svou pozornost na cestu lásky, všechno kolem vás se změní.

  Uvědomujete-li si, že jen vy sami se můžete učinit šťastnými a že štěstí je důsledkem lásky, která vychází z vás, dosáhnete nejvyšší dokonalosti Toltéků - dosáhnete dokonalosti lásky.

  Můžeme hovořit o lásce a můžeme o ní napsat tisíc knih, ale láska je pro každého z nás jiná, protože ji musíme prožívat. Láska není teorie; láska je život. Láska produkuje štěstí. Strach produkuje utrpení.

  Milovat se naučíte jedině tím, že budete milovat. Svou lásku nemusíte nikomu vysvětlovat ani ospravedlňovat; stačí milovat.